Jmenuji se Aneta a je mi 29 let. Spolu s mým velice podporujícím partnerem jsme rodiči rok a půl staré holčičky Miy. 

Jsem inženýrkou ekonomie, pracovala jsem téměř 7 let na ekonomickém oddělení hotelové sítě, a to během studia VŠ, v těhotenství i celý první rok Miušky - z domova na zkrácený úvazek. Razím kontaktní a respektující rodičovství, avšak naprosto uznávám jeho velmi rozličné formy.

Moje cesta k nošení byla velice úderná. Věděla jsem již během těhotenství, že nosit chci, avšak sázela jsem na nosítko. A nosítko se přeci vybírá až s miminkem, takže jsem žádnou nosicí pomůcku doma neměla. Dodnes mám před očima obraz sebe zoufale vysílajíc partnera pro šátek z druhé ruky v sobotu v devět večer s plačící šestidenní Miuškou. Kdybychom bývali prošli kurzem nošení již v těhotenství, velice by nám to začátek s novorozencem usnadnilo. Účinek byl okamžitý a první dva měsíce naše dcera v šátku prakticky žila.

Co dělám?

Prošla jsem rozsáhlým lektorským kurzem Die Trageschule, složila jsem teoretickou a praktickou zkoušku a jsem certifikovanou lektorkou nošení dětí.

Mohu vám nabídnout osobní poradenství nebo poradenství online přes aplikaci Zoom.

Poradím vám s úvazy nebo nastavením nosítka. Pokud se miminku nošení nelíbí, může to mít řadu důvodu, i na ty se spolu podíváme. Předám vám informace o tom, proč je nošení naprosto přirozené, pro vývoj dítěte žádoucí a v žádném vesmíru tím miminko nemůžete rozmazlit. Dítě na nošení nezvyknete ani kdybyste se stokrát snažili. Je na to totiž zvyklé už z dob těhotenství. Neznalo nic než mámu, tlukot jejího srdce a příjem potravy. A najednou má ležet samo v postýlce a dostávat mléko jednou za tři hodiny, vždyť to nedává vůbec smysl. Pro dítě jste bezpečí, nic jiného než vás nezná. Na kurzu společně rozpustíme všechny vaše případné obavy z nošení.

Proč nošení?

Nás nošení doslova zachránilo. Po náročném porodu v porodnici, který nebyl podle mých představ, separace po porodu a poškozujících radách ze strany nemocničního personálu, jsem si nebyla v péči o dceru ani trochu jistá. Ač jsem měla spoustu věcí nastudovaných, naše realita byla jiná. 

Nehodlala jsem se smířit s tím, že večerní několikahodinové pláče jsou normální a jednou to přejde. Nechtěla jsem věřit tomu, že pláče protože se přejídá a musím méně kojit. Nechtěla jsem poslouchat cizí strachy ze společného spaní s miminkem. Někde uvnitř sebe jsem věděla jak to má být správně. 

V šátku se Miuška uklidnila v podstatě okamžitě, byli jsme v šoku. Důvěra sama v sebe a v mou intuici se mi začala postupně vracet. Naplňovala jsem potřebu kontaktu dcery a zároveň jsem měla volné ruce. Nošení dodalo odvahu co se rodičovských kompetencí týče i Kubovi, tatínkovi Miy. Díky nošení ji zvládl uklidnit i uspat. Věděl, že díky šátku si s ní poradí a já si mohu odpočinout. 

Kdybychom měli správné a dostatečné informace již před porodem a uměli oba uvázat základní úvaz, nesmírně by nám to začátky s miminkem usnadnilo. 

Vytvořte si webové stránky zdarma!